Určitě se vám někdy stalo, že jste na někom druhém už dopředu poznali, že si vymýšlí, že mlží, že to, co říká nemyslí vážně. My dospělí, to poznáme hlavně na dětech. Pamatuji si, jak jsem nechápala, že moje mamka mohla dopředu vědět, že lžu nebo, že si vymýšlím. Jak to poznala? Jak to mohla vědět? Měla snad nějaké super schopnosti? Ne!
Dnes je mi to jasné, protože i já poznám dopředu na svých dětech, že mi neříkají pravdu nebo si upravují skutečnosti. Vždycky jsem to poznala. Protože byly malé a nezkušené. Čím jsou starší, je to s poznáváním horší, ale kdo máte děti, tak mi dáte za pravdu, že je prozradí hlavně „jiné“ chování. Když trochu vyrostly, tak jsme se o tom už mohli společně bavit a mnohokrát padla otázka: „To jsem byl tak průhlednej?“ Vlastně ne, jen je prozradilo chování, způsob dívání se do očí, volba slov nebo změna tématu. Prozradily je úhybné manévry.
Čím déle pracuji s dětmi, tím víc o nich vím, ale na PRŮHLEDNOST jsem si našla už svůj pohled. Nebudu mluvit o tom, jak vystopovat lež nebo mlžení u dětí, protože moje zkušenost je nepřenositelná. O průhlednosti budu psát v souvislosti s vedením naší organizace.
Průhlednost je v mojí práci jeden z nejdůležitějších momentů, pokud mám mít důvěru rodiče, který mi svěřuje své děti. Být průhledný neboli transparentní, je jediný způsob jak navázat dobrou spolupráci.
Mít vždy rovnítko mezi tím, co říkám a co dělám.
Nemůžu totiž hlásat něco, co není pravda. Protože každý rodič má radar, se kterým by hned našel stopu (chcete-li energii, chování, způsob řeči), která by odhalila, že to co říkám, není pravda.
Mít zodpovědnost za děti, které vám s důvěrou někdo svěří a nebýt transparentní, si jako organizace ani jako vedoucí ani jako Věra Motyčková, nemůžu dovolit. Proto se Klika snaží srozumitelně do světa komunikovat co dělá, jak to dělá, kdo to dělá, kolik to bude rodiče stát, kde se to bude dít, co všechno je náplní akce a jak dlouho to bude trvat.
Občas se stane, že dojde k nedorozuměním, která potřebují vysvětlení. Občas je to nedorozumění tak velké, že už ho ani nevysvětlím. Ale BÝT TRANSPARENTNÍ je pro Kliku důležité. Myslím, že je to důležité i pro rodiče a děti, kteří do Kliky chodí nebo nám na naše akce svěří děti. Protože na tom, že máme o sobě vzájemné informace a potom i osobní zkušenosti, se buduje vzájemná důvěra.
Srozumitelnost, transparentnost a komunikace však ještě nezaručuje vždy oboustrannou spolupráci. Je tam ještě mnoho dalších faktorů, které přispívají k tomu, zda jsou všichni aktéři spokojeni. Zjistila jsem, a věřte mi, že to bylo dlouhé zjišťování, že tak jako Klika není pro VŠECHNY nejsou VŠICHNI pro Kliku. Mám totiž od malička touhu se zavděčit všem a občas zapomenu, že to někdo může mít jinak než já. (Stává se mi to čím dál méně, že zapomenu). Ale potom jsem zklamaná, že spolupráce nefungovala.
Vždycky se ptám, co jsem pro to mohla udělat víc? Zpytuji svědomí, vracím se v myšlenkách a opakuji si všechny situace. ALE. Někdy prostě NEJDE udělat víc, než dělám(e) a v těchto případech za to může většinou očekávání druhých, co nás třeba neznají nebo si do svých domněnek infiltrují své představy o programu, o ceně, o vedoucích atd. To se potom opravdu nemůžeme shodnout. Je z toho nějaké východisko? Myslím, že dobrá komunikace východiskem je, musí však chtít komunikovat obě strany.
Takže vlastně z toho zase vyplývá, že transparentnost je dobrá věc, ale stejně je to o podobném naladění, hodnotách a proudících energiích. Když tohle nefunguje, neladí či neproudí, potom se můžete třeba stavět na hlavu!
0 komentářů