Jak a proč vznikli AstronAUTi?

Před 5ti lety za mnou přišla Štěpánka (Kašparová), že by chtěla uskutečnit pár setkání rodičů dětí s aspergerovým syndromem. Potřebovala prostor, čas a ochotného šílence, co bez varování vstoupí na pole neorané – mezi děti aspíky. Tedy mě. 🙂 (Věru Motyčkovou) Prostor a čas nebyl problém, rodiče si napekli dobroty, uvařili kafe a spokojeně v jídelně Mateřské školy, kterou jsem vedla, debatovali, sdíleli a vzájemně se podporovali. Mezitím jsem já, zcela neznalá situace, vzala děti do herny, kde jsme se společně ladili na prostor a sebe navzájem. Zprvu to bylo docela náročné, ale postupem času jsme se na sebe začínali těšit a z našich společných chvil, které vznikly proto, aby rodiče měli také chvilku pro sebe, vznikla příjemná setkání. Nicméně po nějakém čase se tento spolek rodičů rozpadl, protože nebyl dostatek péče, který by tento projekt potřeboval.

Tou dobou v Klice docházelo k integraci a zapojování dětí se specifickými neurovývojovými poruchami i dětí s různými specifickými potřebami, pro které jsme vytvářeli bezpečné prostředí, ve kterém byly přijaté takové, jaké jsou. Ať jsou to specifické potřeby vzhledem k učení, vyjadřování, mentalitě či jiným hendikepům. Vlastně jsme ani nevěděli, že „integrujeme“, prostě jsme se znali s rodiči, ti nám dali důvěru a hurá, děti s námi jely na tábor, víkend nebo výlet. Takto jsme to praktikovali mnoho let, ale vloni jsme konečně měli čas se zamyslet nad tím, co že to vlastně děláme za užitečnou a bohulibou práci. Mezi tím nám naše „integrované“ děti odrostly, ale věřte nebo ne, přišly jiné.

Čas běží, kola se točí, svět se mění … prostě chci vyjádřit, že uplynul nějaký čas, Klika změnila prostor, kde pracovala a nás napadlo věnovat se dětem, které mají Kliku rády, a chodily by k nám i v týdnu – nejen na víkend, tábor či jinou akci. Tak trochu to zavánělo pravidelnou čiností 🙂

A tak jsme si založili Klikaře, partu dětí, kterým je v Klice dobře, jsou tu přijaté a každotýdenně se schází, aby spolu zažívali společné chvíle. V Klikařích jsou děti samy sebou – nemusí mít strach z toho, co je čeká. Každý může pracovat svým tempem, každý má své místo. Na Klikařích jsme si ještě více uvědomili, jak jsme každý jiný, že potřebujeme něco jiného, že komunikujeme jinak, že bereme věci jinak a po svém, ale přeci to může fungovat.

A pak se to stalo … řečeno slovy klasika. Opět jsme se sešli se Štěpánkou, ale při přípravě zajímavého projektu. Ten projekt hlavně řešil oblast duševního zdraví a její prevenci. My jsme se však při jeho přípravě dohodly, že navážeme, kde jsme před několika lety skončily a vytvoříme při Klice klub rodičů a dětí, ve kterém můžeme poskytnout možnost sdílení, podporu, terapii, konzultace, a možnost zařazení do dalších aktivit, nejen dětem se specifickými potřebami, ale i jejich rodičům. Chceme propojit světy, které jsou si tak blízko a stejně tak vzdálené.

Vzhledem k našim dlouholetým zkušenostem navazujeme na naši činnost Partou AstronAUTů. Dětem, které ji budou navštěvovat chceme umožnit, aby si vyzkoušely něco nového bez tlaku a strachu, že udělají chybu nebo něco špatně. Chceme prohlubovat vzájemný respekt a pochopení a budovat bezpečné místo pro všechny zúčastněné. Pokud to půjde, propojíme Astronauty s Klikaři a společně vyletíme do Vesmíru, který budeme vzájemně zkoumat a testovat jeho možnosti.

Věříme, že tím můžeme být prospěšní nejen Astronautům, ale i ostatním dětem, které se propojením s astronauty mohou učit většímu respektu a pochopení druhých s úctou a soucitem, nikoliv lítostí a odstupem.

Člověk se vyvíjí celý život, neustále a pořád. Nejsme stejní dnes jako včera, lišíme se od včerejška tím, co jsme prožili a jaké zkušenosti jsme udělali a hlavně, jak jsme se k tomu, co jsme zažili, postavili. Naše lidská „kvalifikace“ se NIKDY neuzavírá. Proto
i Klika jde neustále vpřed a rozšiřuje svoji základnu o odborníky, se kterými může pomoci všem, kteří naši „partu“ vyhledají a zapojí se do našich (nejen edukativních) programů.

Tak nám přejte, ŠTASTNÝ LET!

Napsat komentář