Od korony k estetice

Korona situace donutila mnoho lidí přemýšlet, mnoho lidí konat, mnoho lidí změnit názor, práci nebo sebe. Korona se pro některé stala příležitostí, pro někoho je důvodem ke stagnaci. Korona rozděluje lidi, protože se v ní zrcadlí strach. Korona však může být i dobrá výmluva!

Přes to všechno jsme se mohli něco naučit. Vystoupit ze svých ulit a dívat se na věci nově, jinak, očima druhých. Hledat nové příležitosti a nápady, úhly pohledu.

Ve školství nám korona nejvíce ukázala, že je nutné něco změnit. Ukázalo se, že lidé resp. rodiče, po změně touží. Samozřejmě, že ne všichni, ale většina po změnách volá. Protože i ve školství jsme se museli podívat na svět jinýma očima a hledat způsoby, jak se k dětem dostat, něco je naučit a vzbudit zájem. A že to přes počítač je jiné a složitější, to je jisté.

Kdo chce, hledá způsoby. Našla jsem mnoho a mnoho inspirativních webinářů, vzdělávacích kongresů, otevřených skupin – na facebooku, na odkazech pro pedagogy, na platformách jako je pedagogické info nebo Eduin, kde se můžeme učit novým způsobům vedení dětí. Je úžasné sledovat, jak se pedagogové vzájemně inspirují, jakou aplikaci naprogramovat, využít, naučit se s ní pracovat. Ukazují si návody, jak, co a kde…Mám z toho ohromnou radost a těším se na další a další příspěvky.

Kdo však nechce, stojí na místě, nedělá nic a čeká, až se mu to (inspirace, nápady, materiály atd.) snese přímo pod čumák. A když už se to snese, tak hledá, kde by na tom našel chybu, jak to nevyhovuje požadavkům dnešního vzdělávání, je to příliš drahé, neprofesionální a nedostačující. Takový člověk (ani nemůžu napsat učitel) má očekávání, která, když nejsou naplněna, tak ho frustrují – jako každého, kdo si něco „myslí“, a potom je překvapený. Bohužel je zvyklostí, že inspirace MUSÍ být zadarmo, protože je to samozřejmost. Mnoho pedagogů se snaží, vzájemně si nabízejí, předávají, radí si. V dnešní době není nic jednoduššího než se podívat do pedagogických inspirací nebo jiných skupin a hned se vám dostane námětů, až vám půjde hlava kolem. Bohužel, často se stává, že jsou to pracovní listy a inspirace velmi nevkusně zpracované, v počítači i s vodotisky, bez hlavy a paty, bez vkusu a estetiky. Jsou prodávané pod cenou a znehodnocují práci jiných. Vyrojilo se jich v této době až hrůza.

Je sice alarmující, že někdo tyto pracovní listy frká jeden za druhým a za patnáct korun je prodá a devalvuje profesionální práci. Nicméně ještě více alarmující je, že si je někdo koupí. Svědčí to o negramotnosti učitelů, kteří nerozeznají kvalitu od braku a bohužel tím učí děti, že toto je standard. Potom se nemůžeme divit, že děti nebaví klasické divadlo, když před nimi musí někdo neustále křepčit, aby je zaujal, protože jinak nebudou dávat pozor. Paní učitelky většinou neumí hrát divadlo (i když si to o sobě myslí), neumí dramatickou výchovu propojovat s ostatními vzdělávacími metodami, a proto se uchylují častěji k neestetickým pracovním materiálům či divadlům, které mají neblahý vliv na děti. A jejich ješitnost je zaslepuje a brzdí. Vím to z vlastní zkušenosti, kterou mám ze střední pedagogické školy v Liberci a také z TUL Liberec.

V čem je chyba? Opět v našem školství, které nevede své budoucí pedagogy k estetice, k hledání a propojování estetiky, výtvarna a divadla. Hledá nejjednodušší a nejhladší cesty. Učí učitele si myslet, že mají vždy pravdu a že snědli Šalamounův trus a nemusí se posouvat s dobou. Pedagog je vzor, je stále na očích a je to jeho poslání. Učitel se MUSÍ neustále vzdělávat, posouvat a přizpůsobovat trendům, pokud chce být dobrým učitelem. Myslet si, že už se nemusím nic učit, a že všechno dělám nejlíp na světě, je cesta do pekel. A stále častěji se s tímto ve své práci setkávám. V některých mateřských školkách se zastavil čas a to, co bylo dobré před 30 lety je dobré stále. A v tom je chyba! Toto není pravda! Je to stejně špatné, jako myslet si, že metody Marie Montessorri nebo Rudolfa Steinera jsou pro všechny děti. Svět se mění. My se měníme, logicky se musí proměňovat i způsob vedení dětí. Což je edukace (výchova a vzdělávání – a to je neoddělitelné).

Vím, že se nezavděčím všem, a ani nedám radu tomu, kdo ji odmítá. Nicméně čím dál častěji vidím, že v některých školských zařízeních se zastavil čas. Jsem vděčná za vás všechny, kteří se ve své práci vzděláváte, posouváte, učíte a děti jsou vašimi partnery. Zkoušíte nové a nebojíte se navazovat spolupráci se subjekty, které hledají, rostou a odvádějí kvalitní a profesionální práci. Tou vám pomáhají a společně hledáte nové způsoby vedení dětí. Tak mohou začít nové a zajímavé projekty, kterých se zúčastnění nebojí a dobrou zpětnou vazbou tyto projekty všechny zúčastněné mohou posunout dál.

A co říci závěrem? Pojďme hledat způsob, jak přenést více praxe do výuky budoucích učitelů, pojďme je inspirovat novými způsoby výuky a veďme je k samostatnému uvažování, smysluplné práci a obohacujícím metodám. Na čem však záleží nejvíce? Na hodnotách a umu všech, co učí. Tudíž na osobnosti pedagoga. Pracujme na sobě každý den!

Publikováno v Blog

Napsat komentář