Jak na kreativitu?

To je otázka. Za sebe si myslím, že kreativita se nedá naučit. Buď ji v sobě máme, nebo ne. Kreativita je schopnost reagovat na vzniklou situaci, schopnost najít řešení i ve zdánlivě neřešitelné chvíli, je to schopnost být otevřený novému a mít chuť podívat se na věci z jiných úhlů pohledu. Je to nevšednost a neotřelost. Je to novota a kombinací všech výše zmíněných schopností vzniká kreativita.

Kreativitu mají většinou lidé spojenou pouze s tvořením, výtvarnem nebo uměním. Myslím si, že dobrý nápad nebo neotřelé technické řešení problému je také projevem kreativity. Stejně jako schopnost improvizace v programu nebo přizpůsobení se situaci.

Klika je nevšední, protože stereotypy nás ubíjejí. Myslím však, že stejně vše musí mít řád, aby to mohlo fungovat tak, jak má. Zuby si nečistíme štětkou na lahve, knihy neukládáme do ledničky, nesnídáme večer. Je prima, když věci mají své místo a činnosti a aktivity mají svůj čas. Když každý ví, co se bude dít (alespoň rámcově), tak můžeme předcházet nedorozuměním a chaosu, také šarvátkám a konfliktům. Jak to ale souvisí s kreativitou a hravým přístupem k tomu, co s dětmi děláme? Jednoduše.

Pravidla a řád jsou runway k bezpečnému přistání na vlně kreativity a hravosti. Všechno má svůj začátek i konec, pravidla a očekávání, reflexi a zakončení. Mohla bych tu rozepisovat, jakým způsobem připravujeme programy, co všechno do nich zakomponováváme, jaké oblasti výchov propojujeme, na co všechno si dáváme čas a jaké jsou cíle našich aktivit.

Podstatnější mi však připadá, že naše programy se neopakují, protože nechceme zapadnout do stereotypu. Tím nechci říci, že nejsou připravené, naopak, jsou propracované do posledního detailu, abychom z nich potom mohli udělat na místě program šitý na míru skupině, která se nám sešla. Také pracujeme s dynamikou skupiny, a tak se program vždy amorfně přizpůsobuje dětem, které zrovna náš program absolvují, některé aktivity se protáhnou, některé zkrátí a jiné změní. Jsme kreativní.

Jsme dětem partnery a ti se vzájemně vnímají a respektují. K tomu slouží nastavená pravidla, která na začátku společně vytvoříme nebo nastavíme, aby nám všem bylo dobře a na konci se vzájemně ohodnotíme zpětnou vazbou, abychom věděli, jaké to pro obě strany bylo a co je třeba do příště dělat jinak. Tento způsob práce s dětmi nám (i vám) zaručuje, že tento přístup k dětem je hravý, kreativní i respektující zároveň.

A jak tedy na kreativitu? S nadšením pro věc, s touhou po prožívání, s vlastními nápady. Kreativita je všude tam, kde zapojíme vlastní nápaditost a fantazii a děláme věci jinak než obvykle. Kreativita se nedá naučit, ale můžeme ji vzbudit.

Tak hurá na to!

Bc. Věra Motyčková

Publikováno v Blog